Debata s Richardem Askwithem, autorem knihy o Latě Brandisové 22. říjen 2019

„Nezlomná“

Tak zní název nové biografické knihy o Latě Brandisové. Napsal ji anglický spisovatel Richard Askwith a představuje známou žokejku nejen jako první, ale zatím jedinou ženskou vítězku Velké Pardubické. 

Jedno slunečné říjnové odpoledne přijel sám autor do naší školy na besedu se žáky. Kromě překladatelky se jako host představila i paní Gabriela Křístková, zastupující jezdecký klub Zámku Řitka, který je pojmenovaný Norma po legendární klisně Laty Brandisové.

Žákyně druhého a třetího ročníku si pro hosty připravily krátkou anglickou prezentaci školy a jízdu na dostihovém trenažéru předvedli dva žáci 2.A.
V uvolněné atmosféře, doplněné množstvím dobových fotografií, jsme měli možnost dozvědět se mnohé neznámé aspekty života paní Laty. Její vítězství ve Velké Pardubické v roce 1937 bylo nejen výrazným sportovním úspěchem, ale také úspěchem lidským a morálním. Lata Brandisová se musela ve své kariéře potýkat s mnoha předsudky a vybojovat si své místo v ryze mužské společnosti, která byla poznamenaná i velmi složitou politickou situací předválečného Československa. Ve většině klíčových dostihů nastupovala proti důstojníkům SS a „hnědým košilím“. Její vítězství tak bylo oslavováno jako vítězství národa a silné vůle. Ani poválečná doba a nástup socialismu nepřinesl Latě Brandisové kýžené uznání. Jako bývalá šlechtična byla komunisty perzekuována a zbytek života dožila v brdských lesích ve velmi nuzných podmínkách.

Debata s autorem byla tradičně zakončena dotazy žáků. Nejvíce se zajímali o důvody, které vedly Angličana bez rodinných vazeb na Českou republiku k napsání biografie české žokejky, kterou kromě  fanoušků dostihů a jezdeckého sportu zná i zde jen velmi málo lidí. 

„Rád běhám a fascinoval mě příběh Emila Zátopka, který jsem přenesl do biografické knihy Dnes trochu umřeme. Teprve až několik měsíců po jejím vydání jsem slyšel o Latě Brandisové. Snažil jsem se trochu naučit česky, ale moc mi to nešlo. Tak jsem jednu dobu hodně poslouchal české rádio, různé podcasty a podobné věci. A někdy koncem roku 2016 jsem zaslechl v Českém rozhlase kratičký příspěvek o Latě Brandisové. Naprosto mě to fascinovalo, přestože jsem se o dostihy do té doby vůbec nezajímal.“

Lata Brandisová – po níž je pojmenována i jedna z učeben naší školy – byla takto osobně představena našim žákům a věříme, že by se její život, naplněný vůlí, osobní statečností a odhodláním zvládat veškeré překážky, mohl stát pro všechny vzorem.